Od roku 2003 je organizátory festivalu …příští vlna/next wave… každoročně vyslovována a veřejně prokazována Pocta významným osobnostem, projektům, objevům a činům ve sféře nezávislého a alternativního divadla.
Slavnostního ceremoniálu, který se uskutečnil 25. září v experimentálním prostoru NoD, se tentokrát ujala skupina Boca Loca Lab a Jiří Adámek. Poctění převzali plastiky, tradičně navržené výtvarníkem a divadelníkem Petrem Niklem.
Pocty festivalu …příští vlna/next wave… 2015 byly vysloveny:
po Jiřím Dobešovi a Zdeňku Závodném (2003), Občanském sdružení MOTUS (2004), Petru Bergmannovi (2005), Divadle Continuo (2006), Romanu Černíkovi a Evě Ichové (2007), Frantovi Sádrovi a Tomáši Lorenzu Zdenkovi (2008), Janu Horákovi (2009), Davidu Mírkovi (2010), doc. PhDr. Stanislavu Bohadlovi (2011) a Jiřímu Sulženkovi s Davidem Kašparem (2012), Ewanu McLarenovi a občanskému sdružení Mezery (2013) a týmu Staré Arény (2014) v kategorii
Producentský počin roku
Ivanu Mečlovi, Sylvě Hampalové a Gabriele Náhlíkové za oživování bývalé papírny ve Vraném nad Vltavou. Perla se stává multikulturním střediskem, které vyzývá k návštěvě nejširší spektrum diváků. Tento tým potvrzuje, že nejen ve velkoměstech mohou vznikat bohulibá, na dobrovolnické bázi fungující, umělecká i odpočinková centra.
Po Nině Vangeli (2003), Tatjaně Lazorčákové a Janu Roubalovi (2004), Vlastě Smolákové (2005), Josefu Kovalčukovi (2006), Ondřeji Cihlářovi (2007), Michale Pohořelé (2008), Petru Minaříkovi a Pavlu Řehoříkovi (2009), Vojtěchu Varyšovi (2010), Bořivoji Srbovi (2011), Petru Vášovi (2012), Janu Dvořákovi (2013) a Tomáši Žižkovi s Radoslavou Schmelzovou (2014) v kategorii
Publikační čin roku
prof. Ctiboru Turbovi za dokončení čtyřdílného cyklu „alfredovských“ publikací, mapujícího historii Turbových projektů a jejich odnoží od začátku jeho uměleckých aktivit po současnost. Po knihách Cirkus Alfred (2006) a Pantomima Alfreda Jarryho (2012) vydal v roce 2014 nové tituly Alfred & spol. a Alfred ve dvoře. V neposlední řadě vyzdvihujeme i jednotnou grafickou úpravu celé řady a Turbovy kresby, jež jsou neoddělitelnou součástí všech čtyř dílů.
Po Martinu Heřmanu Frysovi (2003), Ridině Ahmedové (2004), Kabaretu Caligula (2005), Johaně Švarcové (2006), Pavlu Smolárikovi (2007), Janu Mockovi (2008), Jánu Mikušovi (2009), Jindřišce Křivánkové (2010), Divadlu D’EPOG (2011), Janě Kozubkové (2012), Iamme Candlewickové (2013) a Pavolu Serišovi (2014) v kategorii
Objev roku
Antonínu Brindovi za jeho performance Animálie a NOT.FOR___: FUNKČNÍ-DYSFUNKČNÍ i za jeho dlouhodobý divadelně-sociologický průzkum Proti revoltě. Performer si zvolil filozofický a minimalistický přístup k pouličním akcím, jež oslovují především diváky, kteří se nebojí „zastavit se a uvědomit si“. Oceňujeme především Brindovo odhodlání jít za poznáním a uměním nepřímočarou cestou.
Po Tereze Georgievové (2003), Jiřím Jelínkovi (2004), Viliamu Dočolomanském (2005), Miroslavu Bambuškovi (2006), Jiřím Adámkovi (2007), Janu Komárkovi (2008), Rostislavu Novákovi jr. (2009), Petru Boháčovi (2010), Adamu Halašovi (2011), Miloši Orsonu Štědroňovi (2012), Petru Macháčkovi (2013) a Janu Malíkovi (2014) v kategorii
Osobnost roku
Štěpánu Kubištovi a jeho spolupracovníkům za otevření dvou nejen divadelních svatostánků na netradičních místech. Jatka78 v holešovické tržnici a Přístav 18600 na Rohanském ostrově zkulturňují nejen ducha návštěvníků, ale také široké okolí. Prostory přitom nepopírají genia loci okolí a na jejich programu se nevyskytují komerčně zaměřené projekty.
Po Stefanii Thórs (2003), souborech Vosto5 (2004) a Krepsko (2005), Howardu Lotkerovi (2006), Viktorii Čermákové (2007), Petru Lantovi (2008), souboru Depresivní děti touží po penězích (2009), Janu Mockovi, Janu Hofmanovi a tvůrčímu týmu FKK (2010), Jiřím Sozanském (2011), Vilému a Lence Faltýnkovým (2012), Petru Boháčovi (2013) a Ewě Zembok, Jane Hauskrechtové, Dominice Andraškové, Viktorii Čermákové a Matěji Samcovi (2014) v kategorii
Projekt roku
Pavlu Zajíčkovi a tvůrčímu týmu inscenace Pustina, která měla premiéru 20. října 2014 v pražském Studiu Hrdinů. Inscenace je poctou českému hudebnímu undergroundu a především osudu a imaginaci jedné z jeho nejvýraznějších osobností, vedoucímu skupiny DG 307, básníku Pavlu Zajíčkovi. Ten nejen její text ve spolupráci s režisérem Miroslavem Bambuškem napsal, ale sám v ní i vystupuje, což dodává celému projektu pečeť autenticity. I ostatní složky inscenace – především hudba skupiny DG 307 a Tomáše Vtípila a light design Petra Krušelnického – slouží strhujícímu výsledku.
Po profesoru Ivanu Vyskočilovi (2003), prof. Bořivoji Srbovi (2004), prof. Janě Pilátové (2005), doc. Evě Kröschlové (2006), doc. Václavu Martincovi (2007), režisérce Evě Tálské (2008), prof. Janu Schmidovi (2009), prof. Ctiboru Turbovi (2010), prof. Arnoštu Goldflamovi (2011), Bohdanu Holomíčkovi (2012), Andreji Krobovi (2013) a Hubertu Krejčím (2014) – veřejně vyslovujeme poctu osobnosti, již nazýváme
Živoucí poklad,
prof. Karlu Makonjovi za založení Vedeného divadla, za jeho podíl na založení Divadelní pouti, za otočení kormidla v bývalém Ústředním loutkovém divadle (nyní divadlo Minor), za jeho mnohaleté pedagogické působení na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU a také za jeho teoretický a publikační vklad oboru (např. souborem statí Od loutky k objektu).