V Divadle Komedie byly v neděli 24. září uděleny Pocty za alternativní umění. Organizátoři festivalu …příští vlna/next wave… každoročně vyslovují a veřejně prokazují Pocty v šesti kategoriích významným osobnostem, projektům, objevům a činům, které se formují ve sféře nezávislého divadla a určují jeho další směřování.
Večerem provedl herec a performer Jiří Maryško, loňská Osobnost roku. Jeho show vycházela jako obvykle ze souhry s hudebníkem Hendy Witantem a mistrem světel Janem Morávkem. Šestice poctěných převzala zrcadlové masky navržené výtvarníkem a divadelníkem Petrem Niklem.
foto: Kamil Košun
Mottem festivalu …příští vlna/next wave… pro rok 2017 je SLOVO. „A proto jsme se rozhodli ocenit osobnosti, které se nebojí vést dialogy. Umí komunikovat se sebou i svým okolím. Nebojí se být angažovaní, což ovšem neznamená, že musí být politickými mluvčími,“ uvedla dramaturgyně festivalu Lenka Dombrovská. Setkání divadelní, hudební, taneční, literární a jiné alternativy, jak zní vymezení festivalu, má být místem, kde se hranice (nejen) oborů, druhů a žánrů rozmlžují a zpochybňují, kde neplatí rozdělení rolí, bariéry mezi tvůrcem, dílem a vnímatelem neexistují. Setkáváme se teď a tady.
Pocty festivalu …příští vlna/next wave… 2017 byly vysloveny:
po Jiřím Dobešovi a Zdeňku Závodném (2003), Občanském sdružení MOTUS (2004), Petru Bergmannovi (2005), Divadle Continuo (2006), Romanu Černíkovi a Evě Ichové (2007), Frantovi Sádrovi a Tomáši Lorenzu Zdenkovi (2008), Janu Horákovi (2009), Davidu Mírkovi (2010), doc. PhDr. Stanislavu Bohadlovi (2011), Jiřímu Sulženkovi s Davidem Kašparem (2012), Ewanu McLarenovi a občanskému sdružení Mezery (2013), týmu Staré Arény (2014), týmu Perly ve Vraném nad Vltavou (2015) a spolku Jiné jeviště (2016) v kategorii
Producentský počin roku
Divadlu X10, které působí ve Strašnickém divadle, za pochopení a prosazování komunitní role divadla, letní hraní v kulturním centru Stalin, které umění navrací do veřejného prostoru a činí z něj každodenní nutnost, a v neposlední řadě za divadelní oživení prostoru DUP39.
foto: Kamil Košun
Po Nině Vangeli (2003), Tatjaně Lazorčákové a Janu Roubalovi (2004), Vlastě Smolákové (2005), Josefu Kovalčukovi (2006), Ondřeji Cihlářovi (2007), Michale Pohořelé (2008), Petru Minaříkovi a Pavlu Řehoříkovi (2009), Vojtěchu Varyšovi (2010), Bořivoji Srbovi (2011), Petru Vášovi (2012), Janu Dvořákovi (2013), Tomáši Žižkovi a Radoslavě Schmelzové (2014), Ctiboru Turbovi (2015) a Miloslavu Klímovi (2016) v kategorii
Publikační čin roku
Janu Motalovi za knihu Dialog uměním, ve které představuje umělecké dílo jako nástroj k rozvíjení dialogu. Tedy jako místo, kde se vnímatel setkává s tvůrcem, společností, minulostí, budoucností a především přítomností.
foto: Aneta Vašatová
Po Martinu Heřmanu Frysovi (2003), Ridině Ahmedové (2004), Kabaretu Caligula (2005), Johaně Švarcové (2006), Pavlu Smolárikovi (2007), Janu Mockovi (2008), Jánu Mikušovi (2009), Jindřišce Křivánkové (2010), Divadlu D’EPOG (2011), Janě Kozubkové (2012), Iamme Candlewickové (2013), Pavolu Serišovi (2014), Antonínu Brindovi (2015) a Matěji Nytrovi (2016) v kategorii
Objev roku
Janě Orlové, performerce a básnířce, jež přirozeně a s lehkostí popírá hranice mezi literaturou, výtvarnem a divadlem.
foto: Aneta Vašatová
Po Tereze Georgievové (2003), Jiřím Jelínkovi (2004), Viliamu Dočolomanském (2005), Miroslavu Bambuškovi (2006), Jiřím Adámkovi (2007), Janu Komárkovi (2008), Rostislavu Novákovi jr. (2009), Petru Boháčovi (2010), Adamu Halašovi (2011), Miloši Orsonu Štědroňovi (2012), Petru Macháčkovi (2013), Janu Malíkovi (2014), Štěpánu Kubištovi (2015) a Jiřím Maryškovi (2016) v kategorii
Osobnost roku
produkční Magdě Juránkové, „neviditelné“ ženě v pozadí, která stála za vznikem dlouhé řady projektů pražské nezávislé scény a nebojí se riskovat a komunikovat; jen na letošním festivalu pomohla realizovat tři inscenace – Pohřeb sardinky, Královna limitů a Nature.
foto: Aneta Vašatová
Po Stefanii Thórs (2003), souborech Vosto5 (2004) a Krepsko (2005), Howardu Lotkerovi (2006), Viktorii Čermákové (2007), Petru Lantovi (2008), souboru Depresivní děti touží po penězích (2009), Janu Mockovi, Janu Hofmanovi a tvůrčímu týmu FKK (2010), Jiřím Sozanském (2011), Vilému a Lence Faltýnkovým (2012), Petru Boháčovi (2013), Ewě Zembok, Janě Hauskrechtové, Dominice Andraškové, Viktorii Čermákové, Matěji Samcovi (2014) a Pavlu Zajíčkovi a tvůrčímu týmu inscenace Pustina (2015) a tvůrčímu týmu Pomezí (2016) v kategorii
Projekt roku
režiséru Ivanu Burajovi a dalším inscenátorům Náměsíčníků; v brněnském HaDivadle vzniklo dílo, které klade otázky, co je vlastně realita, pravda a smysl, jak – a zda-li vůbec – dílo interpretovat.
foto: Aneta Vašatová
Po Ivanu Vyskočilovi (2003), Bořivoji Srbovi (2004), Janě Pilátové (2005), Evě Kröschlové (2006), Václavu Martincovi (2007), Evě Tálské (2008), Janu Schmidovi (2009), Ctiboru Turbovi (2010), Arnoštu Goldflamovi (2011), Bohdanu Holomíčkovi (2012), Andreji Krobovi (2013), Hubertu Krejčím (2014), Karlu Makonjovi (2015) a Petru Oslzlém – veřejně vyslovujeme poctu osobnosti, již nazýváme
Živoucí poklad
foto: Kamil Košun
doc. PhDr. Věře Ptáčkové, a to především za vše, co od šedesátých let dosud vykonala pro reflexi a propagaci scénografie – v průkopnických sondách do nových tendencí umění i v reprezentativních monografiích, pedagogicky i expertně při koncipování mnoha ročníků Pražského Quadriennale. A také za osobní odvahu, když tak činila navzdory nepříznivé době.
Po ceremoniálu zazpívala šansony Markéta Burešová za doprovodu své dvorní klavíristky Petry Bílkové.
foto: Aneta Vašatová