V divadle Komedie byly v pátek 28. září 2018 uděleny Pocty festivalu …příští vlna/next wave…
Večer se nesl v duchu tance, obrazu a experimentu. Poctění v šesti kategoriích převzali zrcadlové masky navržené výtvarníkem a divadelníkem Petrem Niklem. „S talentovaným tanečníkem a choreografem Martinem Talagou jsme se pokusili oceňovat tancem a minimem slov. Na půdorysu jeho úspěšného projektu SOMA, který je inspirován výtvarným uměním a zkoumá krásu lidského těla, proměnu jeho zobrazování a přijímání, jsme s dvacítkou tanečníků vystavěli ceremoniál, který se odehrával na rozlehlém schodišti a ve foyer divadla Komedie,“ říká Lenka Dombrovská.
Pocty festivalu …příští vlna/next wave… 2018 byly vysloveny:
po Jiřím Dobešovi a Zdeňku Závodném (2003), Občanském sdružení MOTUS (2004), Petru Bergmannovi (2005), Divadle Continuo (2006), Romanu Černíkovi a Evě Ichové (2007), Frantovi Sádrovi a Tomáši Lorenzu Zdenkovi (2008), Janu Horákovi (2009), Davidu Mírkovi (2010), Stanislavu Bohadlovi (2011), Jiřímu Sulženkovi s Davidem Kašparem (2012), Ewanu McLarenovi a občanskému sdružení Mezery (2013), týmu Staré Arény (2014), týmu Perly ve Vraném nad Vltavou (2015), spolku Jiné jeviště (2016) a Divadlu X10 v kategorii
Producentský počin roku
Přemyslu Burešovi a Absintovému klubu Les. Ostravskému undergroundovému místu, kde se již pět let setkává literatura, divadlo, výtvarno a hudba, kde umělci ještě stále tvoří a pijí z vnitřního puzení a potřeby.
Po Nině Vangeli (2003), Tatjaně Lazorčákové a Janu Roubalovi (2004), Vlastě Smolákové (2005), Josefu Kovalčukovi (2006), Ondřeji Cihlářovi (2007), Michale Pohořelé (2008), Petru Minaříkovi a Pavlu Řehoříkovi (2009), Vojtěchu Varyšovi (2010), Bořivoji Srbovi (2011), Petru Vášovi (2012), Janu Dvořákovi (2013), Tomáši Žižkovi a Radoslavě Schmelzové (2014), Ctiboru Turbovi (2015), Miloslavu Klímovi (2016) a Janu Motalovi (2017) v kategorii
Publikační čin roku
Kolektivu autorů (Andrej Ďurík, Jan Frič, Lenka Jehlíková, Barbora Příhodová, Matěj Samec, Dragan Stojčevski, Lucia Škandíková, Daniel Špinar a Marie Zdeňková) za knihu, webové stránky i výstavu Iva Němcová. Všechny tyto aktivity byly uměleckou poctou osobnosti české scénografie, předčasně zesnulé Ivě Němcové (1980–2015).
Po Martinu Heřmanu Frysovi (2003), Ridině Ahmedové (2004), Kabaretu Caligula (2005), Johaně Švarcové (2006), Pavlu Smolárikovi (2007), Janu Mockovi (2008), Jánu Mikušovi (2009), Jindřišce Křivánkové (2010), Divadlu D’EPOG (2011), Janě Kozubkové (2012), Iamme Candlewickové (2013), Pavolu Serišovi (2014), Antonínu Brindovi (2015), Matěji Nytrovi (2016) a Janě Orlové (2017) v kategorii
Objev roku
Kultu hanby, tedy Vojtěchu Hrabákovi a Petru Uhlíkovi a všem jejich spolupracovnicím a spolupracovníkům. Loni na festivalu recitovali verše Ivana M. Jirouse, letos své. Oceňujeme především jejich mladickou zaujatost a upřímnost tvorby.
Po Tereze Georgievové (2003), Jiřím Jelínkovi (2004), Viliamu Dočolomanském (2005), Miroslavu Bambuškovi (2006), Jiřím Adámkovi (2007), Janu Komárkovi (2008), Rostislavu Novákovi jr. (2009), Petru Boháčovi (2010), Adamu Halašovi (2011), Miloši Orsonu Štědroňovi (2012), Petru Macháčkovi (2013), Janu Malíkovi (2014), Štěpánu Kubištovi (2015), Jiřím Maryškovi (2016) a Magdě Juránkové (2017) v kategorii
Osobnost roku
Karlu Kratochvílovi aka Krutému krtkovi. Krutý krtek je společensky užitečné divadlo a angažovaně rozvrtává půdu poklidného českého divadelního záhonku. Zatím uvedl tři pozoruhodné projekty – divadelní bojovku Expedice, divadelní procházku Libercem Odsunutí a Romské pohádky.
Po Stefanii Thórs (2003), souborech Vosto5 (2004) a Krepsko (2005), Howardu Lotkerovi (2006), Viktorii Čermákové (2007), Petru Lantovi (2008), souboru Depresivní děti touží po penězích (2009), Janu Mockovi, Janu Hofmanovi a tvůrčímu týmu FKK (2010), Jiřím Sozanském (2011), Vilému a Lence Faltýnkovým (2012), Petru Boháčovi (2013), Ewě Zembok, Janě Hauskrechtové, Dominice Andraškové, Viktorii Čermákové, Matěji Samcovi (2014), Pavlu Zajíčkovi a tvůrčímu týmu inscenace Pustina (2015), tvůrčímu týmu Pomezí (2016) a Ivanu Burajovi (2017) v kategorii
Projekt roku
Apoleně Vanišové a Petru Krushovi za pozoruhodnou divadelní instalaci Kračun, ve které se sváří věk přírody s dnešní městskou depresí a kde voda a půda spolupracuje s elektřinou a moderními technologiemi.
Po Ivanu Vyskočilovi (2003), Bořivoji Srbovi (2004), Janě Pilátové (2005), Evě Kröschlové (2006), Václavu Martincovi (2007), Evě Tálské (2008), Janu Schmidovi (2009), Ctiboru Turbovi (2010), Arnoštu Goldflamovi (2011), Bohdanu Holomíčkovi (2012), Andreji Krobovi (2013), Hubertu Krejčím (2014), Karlu Makonjovi (2015), Petru Oslzlém (2016) a Věře Ptáčkové (2017) – veřejně vyslovujeme poctu osobnosti, již nazýváme
Živoucí poklad
Pedagogovi, herci a divadelníkovi, jenž spoluzaložil Bílé divadlo a Divadlo U stolu, Františku Derflerovi. Za všechny jeho aktivity v době totality – byl například editorem brněnské samizdatové edice Studnice, pořádal bytové semináře i divadlo – a především za jeho dlouholeté vedení brněnského Divadla U stolu, které v červnu tohoto roku ukončilo svou činnost.
