V divadle Komedie byly v pátek 20. září 2019 uděleny Pocty festivalu …příští vlna/next wave… Ocenění za alternativní umění předal dramatik Miloslav Vojtíšek, který se převtělil do jedné ze svých postav – Tutáče, věčně budoucího ministra kultury. Ten dokázal do praxe prosadit myšlenku osmdesáti procent státního rozpočtu na národní kulturu a trval na tom, že k předání Poct potřebuje výkonný mixér. Asistovala mu budoucí studentka PAMU (Pomocné akademie múzických umění) Anička Duchaňová a především desetihlavý Zapomenutý orchestr země snivců.
Pocty festivalu …příští vlna/next wave… 2019 byly vysloveny:
po Jiřím Dobešovi a Zdeňku Závodném (2003), Občanském sdružení MOTUS (2004), Petru Bergmannovi (2005), Divadle Continuo (2006), Romanu Černíkovi a Evě Ichové (2007), Frantovi Sádrovi a Tomáši Lorenzu Zdenkovi (2008), Janu Horákovi (2009), Davidu Mírkovi (2010), Stanislavu Bohadlovi (2011), Jiřímu Sulženkovi s Davidem Kašparem (2012), Ewanu McLarenovi a občanskému sdružení Mezery (2013), týmu Staré Arény (2014), týmu Perly ve Vraném nad Vltavou (2015), spolku Jiné jeviště (2016) a Divadlu X10 (2017) a Přemyslu Burešovi a Absintovém klubu Les
v kategorii
Producentský počin roku
Spolku Iniciativa pro Invalidovnu (Lucia Kašiarová, Lída Vacková, Petr Zeman, Marie Foltýnová, Aleš Zemene, Nisan Jazairi) za oživování západního křídla Invalidovny kulturou.
Po Nině Vangeli (2003), Tatjaně Lazorčákové a Janu Roubalovi (2004), Vlastě Smolákové (2005), Josefu Kovalčukovi (2006), Ondřeji Cihlářovi (2007), Michale Pohořelé (2008), Petru Minaříkovi a Pavlu Řehoříkovi (2009), Vojtěchu Varyšovi (2010), Bořivoji Srbovi (2011), Petru Vášovi (2012), Janu Dvořákovi (2013), Tomáši Žižkovi a Radoslavě Schmelzové (2014), Ctiboru Turbovi (2015), Miloslavu Klímovi (2016) a Janu Motalovi (2017) a Kolektivu autorů (Andrej Ďurík, Jan Frič, Lenka Jehlíková, Barbora Příhodová, Matěj Samec, Dragan Stojčevski, Lucia Škandíková, Daniel Špinar a Marie Zdeňková)
v kategorii
Publikační čin roku
S.d.Ch. za Knihu Tutáč (a v závorce i za Idiot dýchá), protože mrská českou kulturu.
Po Martinu Heřmanu Frysovi (2003), Ridině Ahmedové (2004), Kabaretu Caligula (2005), Johaně Švarcové (2006), Pavlu Smolárikovi (2007), Janu Mockovi (2008), Jánu Mikušovi (2009), Jindřišce Křivánkové (2010), Divadlu D’EPOG (2011), Janě Kozubkové (2012), Iamme Candlewickové (2013), Pavolu Serišovi (2014), Antonínu Brindovi (2015), Matěji Nytrovi (2016) a Janě Orlové (2017) a Kultu hanby
v kategorii
Objev roku
Ondřeji Štefaňákovi za expresivní i iritující režie inscenací Lonely Horny Only v A studiu Rubín a Zmrzačení v Divadle X10
Po Tereze Georgievové (2003), Jiřím Jelínkovi (2004), Viliamu Dočolomanském (2005), Miroslavu Bambuškovi (2006), Jiřím Adámkovi (2007), Janu Komárkovi (2008), Rostislavu Novákovi jr. (2009), Petru Boháčovi (2010), Adamu Halašovi (2011), Miloši Orsonu Štědroňovi (2012), Petru Macháčkovi (2013), Janu Malíkovi (2014), Štěpánu Kubištovi (2015), Jiřím Maryškovi (2016), Magdě Juránkové (2017) a Karlu Kratochvílovi
v kategorii
Osobnost roku
Tomáši Vtípilovi za hudbu k Woyczkovi i za další ruchy pro divadlo.
Po Stefanii Thórs (2003), souborech Vosto5 (2004) a Krepsko (2005), Howardu Lotkerovi (2006), Viktorii Čermákové (2007), Petru Lantovi (2008), souboru Depresivní děti touží po penězích (2009), Janu Mockovi, Janu Hofmanovi a tvůrčímu týmu FKK (2010), Jiřím Sozanském (2011), Vilému a Lence Faltýnkovým (2012), Petru Boháčovi (2013), Ewě Zembok, Janě Hauskrechtové, Dominice Andraškové, Viktorii Čermákové, Matěji Samcovi (2014), Pavlu Zajíčkovi a tvůrčímu týmu inscenace Pustina (2015), tvůrčímu týmu Pomezí (2016) a Ivanu Burajovi (2017) a Apoleně Vanišové a Petru Krushovi
v kategorii
Projekt roku
spolku Jedl za cyklus inscenací – Pustina, Soukromé rozhovory a Médeia -, protože ctí slovo a umí ho propojit s hudbou, tancem i malbou.
Po Ivanu Vyskočilovi (2003), Bořivoji Srbovi (2004), Janě Pilátové (2005), Evě Kröschlové (2006), Václavu Martincovi (2007), Evě Tálské (2008), Janu Schmidovi (2009), Ctiboru Turbovi (2010), Arnoštu Goldflamovi (2011), Bohdanu Holomíčkovi (2012), Andreji Krobovi (2013), Hubertu Krejčím (2014), Karlu Makonjovi (2015), Petru Oslzlém (2016) a Věře Ptáčkové (2017) a Františku Derflerovi – veřejně vyslovujeme poctu osobnosti, již nazýváme
Živoucí poklad
Nině Vangeli za režijní, publicistickou a pedagogickou práci i její neutuchající empatii
