Divadlo U stolu, Brno – Seneca: Thyestes

Hra, která nebyla dosud nikdy v češtině uvedena.

Nejčernější ze všech Senecových černých tragédií. Kruté drama, v němž není místo pro slitování a odpuštění, vypráví o pomstě Atrea, krále Argu, bratru Thyestovi.
František Derfler oznámil konec legendárního Divadla U stolu. Hostování Thyesta na festivalu je tedy jednou z posledních možností, jak se s tímto undergroundovým, poetickým divadlem setkat.

Senecovu tragédii přeložila: Eva Stehlíková, koncept a režie: František Derfler, hudba: Zdeněk Kluka, účinkují: Petr Štěpán, Jan Kolařík, Eva Novotná, Jiří M. Valůšek, František Derfler, na bicí doprovází: Zdeněk Kluka.

28. 9. 2018, 18.00 divadlo Komedie, pražská premiéra

 

Hostina Thyestova (Pavel Drábek, Divadelní noviny, publ. 16. dubna 2018)

SBOR Co jsme to viděli, slyšeli, zažili? V Divadle U stolu připravil F. Derfler v šesti hercích a s jedním hudebníkem scénické čtení Senekova Thyesta v překladu Evy Stehlíkové.

THEORETICUS      (Viz též článek J. Šotkovského.)

STRICTUS Seneku? K čemu?

TH. Thyestes poprvé česky.

OPINIUS To trvalo. (Proč asi…)

STR. Prý je to málo dramatické, prý statické – Seneca. Tak možná do rádia. Snad ani tam!

DRAMAPHILUS Vy jste tam nebyli?
Jste hluší, slepí,
bez citu a smyslu? To napětí,
ta mistrná práce s rytmem, dechem, slovem –
to sugestivní gesto, dunění bubnů –

OP. Zdeněk Kluka se do bicích pěkně opřel.

DR. Skvěle hrotil situace a afekt –

STR. Recitace a bubny, klášterní patos –
k tomu hávy jak podzemní bratrstvo –
to bylo divadlo? Čtení bez akce?

OP. Prý někdo v Českém rozhlase Seneku zamít.
Málo dramatické, neaktuální –

DR. Vlastnímu zážitku snad nevěříte?
Ty nuance, ty emoce, ta síla!
Zejména Petr Štěpán (Thyestes) a Jan Kolařík (Atreus) – ti dva v ústředních rolích znesvářených bratrů předvedli prvotřídní mistrovství!

STR. Štěpán je po boku F. Derflera virtuóz verše i mluveného slova. Zaráží mne, jak málo v rádiu točí.

OP. A nevadí vám ta statičnost?

DR. Naopak.

TH. V předmluvě knižního vydání píše Eva Stehlíková, že „v Senekově době se drama stalo literárním žánrem, který mohl, ale také nemusel vstoupit na jeviště. … Nemáme žádné zprávy o tom, zda a jak byly inscenovány. … Dodnes existuje skupina badatelů, která toto stanovisko zastává, maximálně připouští, že hry byly určeny pro recitaci.“ Dále dodává: Je „zřejmé, že i ony recitace byly divadelní akt sui generis“.

STR. Já říkám: Recitace není divadlo!

DR. Scénické čtení není jen poezie!

OP. Koncertní provedení není opera!

DR. A přesto – přesto jsem zažil divadlo!

Dokončení na webu Divadelních novin.