Úhly pohledu se mění, výchozí otázka zůstává: Jsme ochotni uvěřit v zázrak? Inscenace složená téměř výhradně z dokumentárních materiálů, ať už jsou to výslechové protokoly, vzpomínky, pitevní zprávy, či dopisy prezidentu Gottwaldovi.
Dne 11. prosince 1949 se v číhošťském kostele pohnul kříž. Vidělo to devatenáct z těch, kdo byli v kostele. Farář Josef Toufar ale zázrak neviděl, protože stál na kazatelně a mluvil o nutnosti pevné víry, neboť uprostřed vás stojí, kterého neznáte. Při těchto slovech se křížek vychýlil. Byl to zázrak? Pro ty, kteří vše viděli na vlastní oči? A pro členy tajné policie? Ti v lednu 1950 Josefa Toufara zatkli a brutálně mučili, aby získali jeho přiznání, jak dokázal s křížkem pohybovat. Obludné divadlo politických procesů mělo teprve nastat. Nenastalo, protože Josef Toufar zemřel dřív, než mohlo k soudu dojít. Následkům mučení podlehl po měsíci ve stejné nemocnici, ve které se za devatenáct let budou snažit zachránit Jana Palacha.
Námět: Miloš Doležal, režie: Barbara Herz, dramaturgie: Alžběta Michalová, scénografie: Markéta Sládečková, hudba: Mario Buzzi
Hrají: Michal Bumbálek, Pavel Doucek, Milada Vyhnálková, Michal Busta a Jakub Štrba
Premiéra: 9. 1. 2015
Obnovená premiéra 28. 9. 2019 v rámci festivalu …příští vlna/next wave…
Josef Mlejnek pro Divadelní noviny
„Není účelem recenze odpovědět na otázku, jestli se v číhošťském kostele stal onoho 11. prosince 1949 zázrak, či nikoli, byť bylo zjevným záměrem tvůrců inscenace tuto otázku navodit. Lze jen říci, že ona událost svým rukopisem odpovídá znamením, která nám v těžkých, ne-li přímo temných dobách posílá náš milý Pán Bůh, jenž podle slov Jana Zahradníčka: „pozorný k stéblu kácí říše“. Po zhlédnutí opery Toufar mne napadlo: Co v nás má zůstat po Josefu Toufarovi. Jenom zavírající se dveře prosektury? Ano, když se zachce, zmizíš bez justice, zpívali Voskovec s Werichem už před druhou velkou válkou. Brněnská inscenace jde dále. Prosta ahistorických konstruktů se více opírá o Doležalovu knihu, ale nekopíruje ji. Závěrečná scéna s Toufarem martyrem připomínající obrazy svatého Štěpána prvomučedníka odkazuje k tomu, čemu říkáme „evropské hodnoty“. Pro mnohé nás „kde se vzaly, tu se vzaly“ a v souvislosti s našimi hodnotami hovoříme o lidských právech. Zapomínáme ovšem na jejich základ, na pravdu s velkým P neboli boží pravdu, kterou má zrovna naše země, pravda, v poněkud zakamuflované podobě, na své prezidentské standartě. A tato pravda, bez okázalosti a triumfalismu, nakonec vítězí, ale, řečeno s Karlem Čapkem – dá to fušku.“
Sobota 28.9., 19.30, Divadlo X10
vstupné 250 Kč, snížené 150 Kč, předprodej Divadlo X10 v síti GoOut