Site-specific projekt připravený speciálně pro festival a prostor DUP39.
„Text je velmi nepříjemným způsobem aktuální. Žasneme nad tím, jak hluboko je atmosféra normalizace opět přítomna v našich všedních dnech. Země se vrací krok za krokem zpět k moderní formě posttotalitního systému, a děje se tak za výrazné apatie obyvatelstva a konformity intelektuálů.“ — Jiří Honzírek
ilustrační foto
Vydání Charty77 přivedlo Havla do ruzyňské vazby. Své situaci vězně nerozumí, je znát, že variantu odebrání svobody a pobytu ve vězeňském zařízení dříve dostatečně nepromýšlel. Kritický moment přichází 6. dubna 1977, kdy ve stresu nabízí prokurátorovi výměnou za propuštění záruky „slušného chování“.
Z potřeby vykoupit se, znovu se narovnat, vypořádat se se systémem znovu a lépe, použil Havel pracovní text pro plánovaný česko-polský sborník jako záminku k vytvoření rozsáhlé eseje o možnostech bezmocných.
Analýza existenciální situace člověka, který stojí vůči systému vždy osamocen, je v Moci bezmocných brilantní. Text je razantně politický právě proto, že neinklinuje k žádnému politickému směru, nenabízí žádnou politickou variantu. Jeho političnost spočívá v radikální apolitičnosti, ve volání po návratu od taktizujících politických stran ke konkrétnímu člověku a zejména k jeho obraně. Teprve v prostředí, které se zabývá člověkem, jeho obranou a jeho potřebami, může vznikat politika. Razance analýzy v Moci bezmocných přivedla Havla do postavení, z nějž už nemohl couvnout, stal se nepřítelem státu. V roce 1979 byl odsouzen na 4 roky nepodmíněně. Jak sám později napsal ženě Olze, teprve uvězněním zaplatil za ruzyňské selhání a oddechl si. Věděl, kým je.
Režie: Jiří Honzírek, výtvarná spolupráce: Martina Zwyrtek, hudba: Matěj Kotouček a Sky To Speak, technická spolupráce: Luboš Zbanek, Nikol Piškytlová, Barbora Jágrová.
22. 9. 2017, 19:00, DUP39
Vstupné: 250/150,- Kč, předprodej v síti GoOut. Vstupenka platí také na AVA kolektiv: Moving Spaces.