Pátý den festivalu …příští vlna/next wave… dostál dramaturgickému záměru divadelního trampingu. Diváci tentokrát cestovali autobusem na jih Středočeského kraje do vesničky Obděnice na první uvedení scénického dokumentu Obděnický farář Ladislav Albert Hlad. Za projektem o hledání síly a radosti i v naprosté beznaději stojí – nebojím se napsat – ikona české alternativní scény Miroslav Bambušek. Pro mě to byl další z vrcholných programových bodů letošního ročníku.
Jak známo, Miroslav Bambušek věnuje přípravě svých časově náročných projektů obrovské úsilí. Stejné je to i tentokrát, kdy se rozhodl přiblížit osud jedné z významných polozapomenutých duchovních osobností Československa dvacátého století, katolického kněze a později vysvěceného biskupa Ladislava Alberta Hlada, jehož životní pouť byla plná nástrah a strastí.
Cesta ke zrodu scénického dokumentu začala v minulém roce. Tehdy kontaktoval Jiřího Kubíčka, starostu obce Petrovice, jež koupila faru v Obděnicích postavenou v roce 1903 sbírkou místních občanů, jež byla pětadvacet let neobývaná. Následovaly několikaměsíční přípravy, během nichž se autor nořil stále hlouběji do informací o životě Ladislava Alberta Hlada. Díky pomoci pamětníků se dostal k jeho korespondenci, kázáním a poznámkám. Výsledkem je scénický dokument, který mapuje celý biskupův život a především vystihuje duchovní rozměr této osobnosti. V neposlední řadě nastoluje řadu otázek, jak se dnes k této osobnosti a jejímu odkazu vztahovat, čímž diváky vyzývá k hlubšímu zamyšlení nad sebou samými i dnešním světem.
Ladislav Albert Hlad (3. února 1908, Plzeň – 16. prosince 1979, Moravec) pocházel z velmi chudých poměrů. Jeho obděnická etapa začala v roce 1934, kdy byl nejprve administrátorem a poté farářem. Působil zde šestnáct let. Farnost duchovně povznesl a jeho laskavost, přímočarost, ale i kritické myšlení mu zajistily oblíbenost u místních obyvatel. Stoupal i v hierarchii katolické církve, což vyvrcholilo dva roky po komunistickém převratu, kdy byl tajně vysvěcen na biskupa. Totalitní moc však s represemi neotálela. V roce 1950 byl zatčen v souvislosti s číhošťským zázrakem. Po více než ročním věznění byl podmínečně propuštěn, ale do Obděnic se již nikdy nevrátil. V následujících letech tajně vysvětil několik bohoslovců. V této době byl obětí nevyjasněné dopravní nehody, po které přišel o nohu. Ani to ho neochránilo před dalším zatčením a čtyřmi roky věznění. Po propuštění byl izolován a zemřel ve věku 71 let v Charitním domově pro kněze v Moravci u Žďáru nad Sázavou.
Nás po příjezdu přivítal sám režisér a dramatik Miroslav Bambušek. Na úvod jsme navštívili místní kostel Nanebevzetí Panny Marie, kde se konalo jakési intro celého večera. Po usazení do lavic následovalo poutavé vyprávění místního kostelníka o bohaté historii obce, především pak fary a osobností se vsí spojených. Dominantní roli sehrál slavný rybníkář Jakub Krčín. V Obděnicích strávil závěr života a také tu zemřel. Plánoval, že zde bude také pochován, ale tahle skutečnost je dodnes zahalena tajemstvím. Pro náš následující program však bylo podstatnější vyprávění o střídání farářů v minulém století, z nichž nejvýraznější postavou byl právě plzeňský rodák Ladislav A. Hlad.
Z kostela jsme se přesunuli do nevelké místnosti v prvním patře místní fary, abychom se zhruba na hodinu nechali pohltit a třeba i inspirovat Hladovým příběhem a myšlenkami. První krátká filmová projekce se záběry z okolní přírody nám pomohla vcítit se do situace, splynout s geniem loci této krajiny a stát se tak, třeba jen na chvíli, místním občanem. Iluzi duchovní spřízněnosti s tématem a jeho podtržení po celou dobu představení podporovala hudba skladatele Vladimíra Franze, jehož klavírní variace čerpající z řady citací a odkazů navozovaly tklivou a místy vznešenou atmosféru. Pěveckým doprovodem byl početný smíšený sbor Záboj z nedalekých Sedlčan, který z vedlejší místnosti dění doprovázel církevními a lidovými písněmi.
Hlavní slovo ale měla trojice herců – Jakub Gottwald, Saša Rašilov a Igor Chmela – ve starých venkovských bílých košilích. Jako by byli v kostele. Seděli před projekční stěnou, na níž se po celý čas promítaly buď různě snímané dokumenty, nebo umělecky zpracované záběry místní krajiny. S citem pro situaci se všichni rovnoměrně střídali v přednesu. Vznikla tím vrstevnatá plocha pro vnímání příběhu i jednotlivých situací, jíž vévodila a dodávala hloubku procítěná interpretace Saši Rašilova. Při jeho popisování mateřské lásky místnost doslova zaplavila atmosféra lítosti a smutku, neb farář během prvního věznění přišel o matku a zástupci komunistické moci jej ani nepustili na pohřeb. Rašilova zdárně doplňoval věcný, kultivovaný mluvní projev Jakuba Gottwalda a mírně ironický či možná spíše skeptický Igor Chmela, který tak podtrhl vyznění některých událostí.
I když byl Hladův životní příběh poznamenán strádáním a obdobími beznaděje, dokázali tvůrci vykreslit jeho osobnost jako mravně pevného, klidného, laskavého a téměř vždy usměvavého člověka rozdávajícího lásku a radost. Člověka empatického nejen k lidem, ale i k přírodě. Muže, který nesl svůj kříž, aniž by si na své břímě stěžoval. Jedince ovlivňujícího a inspirujícího širé okolí. Jeho životní cesta byla neprávem téměř zapomenuta i po roce 1989, ale právě tento projekt má ambice ji vzkřísit a zprostředkovat. V plánu jsou další reprízy. Projekt navíc možná položí základy ke vzniku komunitního centra v Obděnicích. Vzhledem k Bambuškově entuziasmu by se to mohlo povést.
Po scénickém čtení následovala panelová diskuse. Kromě Miroslava Bambuška se jí zúčastnil pamětník pan Žemlička, který faráře Hlada zažil, kněz Pavel Kuneš, autorka publikace o skryté církvi Eva Vybíralová a ministr kultury Martin Baxa. Spíše než doplňující kontexty z úst hostů mě zaujala podnětná vysvětlení samotného autora a režiséra. Odhalil jak cestu vzniku dokumentu, tak důvody své iniciativy a aktuální osobní rozpoložení, které se promítá do jeho tvorby. Dozvěděl jsem se například, že už neklade takový důraz na období válečné či komunistické represe v tom smyslu, že by na ně chtěl poukazovat, ale má potřebu spíše zprostředkovávat životní křižovatky velkých osobností, abychom z nich dokázali čerpat a inspirovat se. Podle něj možná není daleko doba, kdy se dostaneme do podobných hraničních situací. A to je poselství jak Miroslava Bambuška, tak i památky Ladislava Alberta Hlada.
Iniciativa, vedoucí k založení spolku Obděnická fara, by měla pokračovat. Cílem je rozvíjet a podporovat kulturní a duchovní život v regionu a položit základy pro vznik dalších scénických dokumentů. Například o odbojové činnosti Černý lev 777, o obděnickém rodáku teologovi Josefu Čihákovi nebo o knězi a světoznámém léčiteli Františku Ferdovi, jenž na této faře rovněž působil. Nezbývá než doufat, že Bambuškův záměr bude naplněn. Jeho energie a um, které se tímto projektem potvrdily, dává naději na vznik živého kulturního a duchovního centra, plného inspirace nejen pro místní obyvatele.
Lukáš Holubec