Performerky a spoluautorky intimní, poťouchle seriózní objektové inscenace natura kultura pro divačky a diváky od 6 let odpověděly na naše letošní anketní otázky. Jejich představení se hraje v neděli od 16:00 ve studiu HaDivadla.
1) Co je pozitivního na tom, když něco končí?
Je všeobecně uznávaná pravda, že konec v sobě nese i začátek. Pro mě je však důležité, že s sebou přináší moment zastavení. Možnost nadechnout se a vyklidit pole pro něco nového, i kdyby to nové mělo být vzácné, křehké nic/prázdno. Je to moment, kdy se můžeme setkat sami se sebou a uvědomit si, zda jsme na cestě, po které chceme kráčet.
2) Za každým koncem čeká nový začátek. V jaké fázi se nachází živočišný druh homo sapiens?
Veškerá evoluce a vývoj stojí na drobných dílčích smrtích, z popela se rodí fénix a konec od začátku nelze oddělit, jelikož uroboros požírá vlastní ocas. I člověk se nachází někde v tomto kruhu, kde přesné umístění podle mě nelze určit. Neumím si dobře představit, co se stane ve chvíli, kdy bychom tento řád narušili.
3) Co si představíte pod pojmem „český sen“?
Nejprve se mi vybaví snímek Klusáka s Remundou a všudypřítomná potřeba vlastnit, kupovat, konzumovat. Když s otázkou však chvíli posedím, vnímám silněji touhu po jistotě. Vlastnit dům. Mít auto. Jednoho stálého partnera. Rodinu. Hledání stability a hlavně žádné překvapení nebo změny. Existuje však jistota kromě smrti a našeho tady a teď?
4) Koho z nezávislé umělecké scény považujete za proroka?
Prorok je pro mě někdo, kdo dokáže žít a tvořit podle pravidel, která teprve budou nastavena, a hlásá pravdy, které ještě nejsou univerzálně přijímané. Jedním z takových umělců je pro mě například Jaro Viňarský se svou radikální lidskostí a láskou.