Autor knihy Absurdní dramata a minidialogy představí své texty formou netradičního nočního čtení Minihry v sobotu 4. 10. ve foyer HaDivadla. A my ho dnes představujeme.
MINIHRY (ukázka ze scénáře)
PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN: (zasněně) Myslíš… myslíš, že tam jsou?
DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Kdo? (krátká pauza) Kde?
PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN: Oni… Někdo…
DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Kdo někdo?
PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN: No, kdokoliv. Nějací živí tvorové… prostě život. Myslíš, že je tam život? Myslíš, že je život tam možný?
DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Kde?
PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN: Tam. (nasměruje své dominantní tykadlo směrem k Modré planetě)
DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Na Modré planetě?
PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN: Ano, na Modré planetě. Myslíš, že se tam dá žít?
DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: (významně zamrká zadním okem) Tam? V žádném případě!
Položili jsme mu také několik anketních otázek.
1. Co je pozitivního na tom, když něco končí?
2. Za každým koncem čeká nový začátek. V jaké fázi se nachází živočišný druh homo sapiens?
3. Co si představíte pod pojmem český sen?
4. Koho z nezávislé umělecké scény považujete za proroka?
1) Pozitivní je to, že na to, co končí, se konečně můžeme dívat pozitivně. Můžeme si to začít idealizovat a poté, co to skončí úplně, na to též i nostalgicky vzpomínat.
2) Ve fázi žáby v teplé vaně. Koupel je příjemná, voda se ještě nevaří. Tak proč se tedy zneklidňovat?
3) Léto v Krokových Varech, idylu prvorepublikových filmů a Vesničky mé střediskové. Zkrátka všechny ty krásné staré zlaté (a zároveň nikdy neexistující) časy, kdy svět byl ještě v pořádku.
4) Jardu Svobodu, protože napsal spoustu skvělých písní o mně nebo o mých kamarádech, aniž by mě či moje kamarády znal.